Pan Rugui kráčel směrem k bráně Duancheng. Brokátová stráž se mlčky seřadila podél cesty jako cikády v zimě. Jakmile Pan Rugui oznámil císařův výnos, strážní se dali do práce. Zacpali Shen Zechuanova ústa, přehodili přes něj těžké bavlněné roucho, čímž ho donutili lehnout si tvář k zemi.
Všude foukal ledový vítr. Pan Rugui se sklonil a pozorně si prohlédl zmučeného Shen Zechuana. Lehce si položil prsty na ústa, několikrát si odkašlal a tiše mu sdělil: „Jsi pouhé dítě, přesto jsi měl tu drzost předvést před Jeho Veličenstvem takovou scénu. Kdybys doznal Shen Weiovu zradu, možná bys měl alespoň malou naději na přežití.“
Shen Zechuan pevně zavřel oči a cítil, jak mu studený pot prosakuje oděvem.
Pan Rugui se narovnal a pronesl: „Začněte.“
Stráže jednohlasně zvolali: „Začněte!“
Po nich následoval hromový řev: „Udeřte!“
Ještě, než dozněla poslední slova, železem okovaná tyč posetá hroty zasvištěla vzduchem a dopadla na Shen Zechuanova záda.
Po třech úderech zazněl další výkřik: „Silněji!“
Pálivá bolest se rozlévala Shen Zechuanovým tělem jako oheň. Nemohl se hýbat, jen zoufale kousal do roubíku mezi zuby. V krku se mu hromadila krev tak rychle, že ji nestačil polykat a její železitá chuť ho dusila. Docházel mu dech, zatímco mu do široce otevřených očí stékal pot.
Nebe byla zatažené a těžký sníh se snášel jako vrbové chmýří.
Ubít člověka k smrti nebylo úkolem, který byl svěřen jen tak někomu. Říkalo se ‚u dvaceti omdlíš, u padesáti jsi mrzák‘ a dělat to dobře vyžadovalo zkušenosti. Obvykle se toto umění předávalo z generace na generaci a jeho zvládnutí nebylo o nic jednodušší než vyučení se jiným řemeslům. Navíc tahle práce vyžadovala nejen fyzickou zdatnost, ale také bystré oko. Zkušenému mučiteli stačil jen letmý pohled do tváří eunuchů z Úřadu pro slavnostní události, aby dokázal určit, kdo měl dostat jen povrchové rány, kdo vážná vnitřní zranění a naopak.
Císařův výnos zněl smrt ubitím a Pan Rugui neprojevil sebemenší slitování. Nebyla zde žádná šance, aby byl rozkaz změněn; tenhle člověk musel zemřít. Brokátová stráž se tedy nedržela zpět; chtěli se ujistit, že Shen Zechuna bude mrtev s dopadem padesáté rány.
Pan Rugui hlídající čas si povšiml, že Shen Zechuan s hlavou spadlou na bok již zcela znehybněl. Položil svou ruku na ohřívač a chystal se vydat další pokyny, když v tu chvíli zahlédl, jak se k němu pod deštníkem blíží krasavice oděná v královském rouchu.
Temná mraky v Pan Ruguiho výrazu se rázem rozplynuly a proměnily se v úsměv. Ačkoliv ji osobně nevyšel vstříc, pohotový eunuch vedle něj k ní vyběhl a nabídl jí rámě.
„Upřímně se klaním Třetí dámě. Dnes je obzvláště chladný den. Pokud má Její Veličenstvo císařovna vdova nějaké pokyny, jistě by zprávu mohl doručit někdo jiný,“ řekl Pan Rugui a přistoupil blíž.
Hua Xiangyi jemně pozvedla ruku, aby zastavila Brokátovou stráž. Byla křehká a krásná. Od dětství vyrůstala po boku císařovny vdovy a říkalo se, že se velmi podobá své tetě, když ještě byla mladá. Ačkoli byla v Qudu oslovována jako Třetí dáma z klanu Hua z Dicheng, všichni věděli, že je význačnou členkou císařského paláce. Dokonce i císař na ní pohlížel s nákloností, jako by byla jeho skutečnou mladší sestrou.
„Vrchní enuchu, je tohle ten chlapec z klanu Shen ze Zhongbo, Shen Zechuan?“ zeptala se Hua Xiangyi, měkkým rozvážným hlasem.
„Přesně tak,“ odvětil Pan Rugui držíc krok s Hua Xiangyi. „Jeho Veličenstvo vydalo rozkaz, aby byl ubičován k smrti.“
„Z Jeho Veličenstva před tím mluvil hněv,“ sdělila Hua Xiangyi. „Pokud Shen Zechuan zemře, nikdy se nedopátráme pravdy za Shen Weiovou zradou. Její Veličenstvo císařovna vdova před chvíli dorazila do síně Mingli. Císař vyslechl její radu a uklidnil se.“
„Ach,“ zvolal Pan Rugui. „Jeho Veličenstvo vždy naslouchá radám císařovny vdovy. Před tím byl v takovém hněvu, že jsem se neodvážil říct ani slovo.“
„Jeho Veličenstvo nařídilo ubití k smrti. Copak jste ho nevykonal?“ zeptala se Hua Xiangyi usmívajíc se na Pan Ruguiho.
Pan Rugui udělal ještě pár kroků a se stejným úsměvem jí odpověděl. „Samozřejmě. Před tím jsem měl naspěch. Jakmile jsem zaslechl slova ubití k smrti, postaral jsem se, aby dostal pořádný výprask. Co s ním teď máme dělat?“
„Držet ho v císařské věznici, dokud se Jeho Veličenstvo nerozhodne ho znovu vyslechnout. Přežití toho chlapce je nanejvýš důležité. Spoléhám se na tebe, že informuješ pana Ji, aby se o něj dobře postaral,“ řekla Hua Xiangyi a pohledem přejela po Shen Zechuanovi.
„To je samozřejmost,“ odpověděl Pan Rugui. „Ji Lei by si nikdy nedovolil neuposlechnout přání Třetí dámy. Xiaofuzi! “oslovil eunucha po svém boku, “Je chladno a zem je kluzká, ujisti se, že držíš Třetí dámu pevně.
Jakmile Hua Xiangyi odešla, Pan Rugui se otočil zpět ke dvěma řadám stráží. „Jeho Veličenstvo nařídilo výprask a my jsme splnili jeho rozkaz. Odvlečte ho zpět. Slyšeli jste Třetí dámu, je to přání Jejího Veličenstva císařovny vdovy. Sdělte Ji Leiovi, že všichni, kdo se na případu podílejí, jsou nedotknutelní. Jestli se tomu chlapci něco stane…“ Pan Rugui si odkašlal. „Ani sám Nefritový císař ho nezachrání.“
Xiaofuzi se vrátil zpět a chytil Pan Ruigiho za paži, aby ho podepřel. Dlouhá cesta byla zcela prázdná, avšak i tak potichu zašeptal: „Mistře, když ho necháme jen tak být, nebude nás pak Jeho Veličenstvo vinit?“
„Jeho Veličenstvo ve svém srdci ví, že vina není na naší straně,“ řekl Pan Rugui. Sněhové vločky mu padaly pod kožešinový límec. „Slib má cenu tisíce zlatých. Když panovník poruší své slovo, není to dobré znamení. Jeho Veličenstvo znovu onemocnělo z vypětí kvůli invazi Bianshi. V těchto dnech přistoupí na cokoliv, co císařovna vdova požaduje. Aby si jí ještě více naklonil, zvažuje povýšení Třetí paní na princeznu. Co je pak jeden lidský život v porovnání s tímhle?“ Pan Rugui pohlédl na Xiaofuziho. „A kdy jsi naposledy viděl, že by císařovna vdova změnila své rozkazy?“
Skutečným vládcem byl vždy ten, kdo stál pevně za svým slovem.
***
Shen Zechuana blouznil v horečce. V jednu chvíli viděl Ji Mua umírat, v další chvíli viděl sám sebe, jak stále žije v Duanzhou.
Vítr rozvlnil praporce. Manželka jeho mistra zvedla závěs a vyšla ven s miskou z bílého porcelánu plnou nadýchaných knedlíčků s tenkou kůrkou.
„Běž a řekni bratrovi, ať se vrátí domů!“ zvolala. „Nevydrží chvíli v klidu. Řekni mu, ať si pospíší. Jídlo čeká!“
Shen Zechuan přelezl zábradlí verandy, přiběhl k ní a zakousl se do knedlíčku, než zase odběhl. Byl tak horký, že si opařil ústa i jazyk. Když vybíhal ze dveří s pálícími ústy, spatřil na schodech svého mistra Ji Ganga a dřepl si vedle něj.
Ji Gang zvedl hlavu a zamručel, zatímco drtil kámen, který držel v rukou. „Hloupý kluku, ten knedlík je bezcenný, ale ty se k němu však chováš jako k pokladu! Běž pro svého bratra a půjdeme do Yuanyang hostince na pořádné jídlo.“
Dřív, než Shen Zechuan stihl odpovědět, žena jeho mistra už tahala Ji Ganga za ucho. „Pohrdáš mými knedlíčky, hm? Dobře. Když jsi takový boháč, proč máš vůbec manželku? Vezmi si ty tvoje hloupé kluky a jdi si žít sám!“
Shen Zechuan se zasmál, seskočil ze schodů a zamával svému mistrovi a jeho pan, než vyběhl najít Ji Mua. Cestou hustě sněžilo, a tak nemohl svého bratra najít. Čím déle se toulal, tím větší mu byla zima.
„Bratře!“ volal Shen Zechuan do bouře. „Ji Mu, je čas jít domu!“
Postupně kolem něj sílil dusot koní. Hustý sníh mu bránil ve výhledu. Shen Zechuan ze všech stran slyšel koňská kopyta, avšak nikoho neviděl. V uších mu zněly zvuky boje a horká krev mu potřísnila tvář. V obou nohách ucítil prudkou bolest, když ho přemohla drtivá síla a přišpendlila ho k zemi. Viděl tvář mrtvého muže jen pár centimetrů od své. Záplava šípů hvízdala ve vzduchu. Muž na jeho zádech byl těžký a něco teplého a lepkavého mu stékalo po krku a tvářích.
Tentokrát už věděl, o co jde.
Shen Zechuan se probudil celý roztřesený, propocený a chvějící se zimou. Ležel rozvalený na dřevěných lamelách postele a jeho oči se snažily přizpůsobit tmě. V cele nebyl sám. Hlídač právě uklidil a nyní zapaloval olejovou lampu. Shen Zechuan měl hrdlo vyprahlé žízní. Dozorce jako by to vycítil a postavil na lůžko misku se studenou vodou. Vlny potu a zimnice se přes Shen Zechuana přelévaly, jak se natahoval k míse a snažil se ji přisunout blíž, přičemž polovinu vody rozlil. Ani jeden z nich nepromluvil. Hlídač se stáhl a nechal Shen Zechuana v cele samotného. Ten dokola upadal do bezvědomí a zase se probouzel. Noc se táhla a ať čekal, jak chtěl, úsvit stále nepřicházel.
Když dozorce přišel zpět vyměnit Shen Zechuanovy obvazy, jeho mysl už byla jasnější. Ji Lei na něj chladně pohlédl skrze mříže a ušklíbl se: „Ty jeden šťastný bastarde. Šmejdi prostě nikdy nezkapou! Císařovna vdova ti darovala život. Předpokládám ale, že netušíš proč, co?“
Shen Zechuan sklonil svou hlavu a zůstal nehybný.
„Vím, že tvým mistrem je Ji Gang, muž, který byl z této země vyhnán,“ pokračoval Ji Lei. „Před dvaceti lety jsme byli spolužáci a společně sloužili v Brokátové stráži tady v Qudu. Pravděpodobně to nevíš, ale on byl kdysi zástupce velitele stráže a úředníkem třetího řádu. Byl jsem vycvičen ve stejném bojovém umění stylu Ji, který praktikoval i on.“
Shen Zechuan pozvedl hlavu a zadíval se na Ji Leiho, který otevřel dveře do cely a čekal, až dozorce odejde. Jakmile zůstali sami, Ji Lei se posadil na kraj dřevěné postele.
„Později se dostal do takových potíží, že mu hrozila poprava. Zesnulý císař byl milosrdný a ušetřil jeho život, nicméně ho vyhnal za průsmyk.“ Ji Lei se opřel lokty o kolena a ze stínu se usmíval na Shen Zechuana. „Tvůj mistr není talentovaný muž; je to jen bezcenný ubožák s trochou štěstí. Pravděpodobně ani nevíš, kdo ve skutečnosti je. Jeho jméno je Hua Pingting a pochází ze stejného klanu jako Hua z Dichengu, z něhož vzešla i současná císařovna vdova. Jenom kvůli manželce tvého mistra ti císařovna vdova ušetřila život.“ Ji Lei se naklonil blíž a zašeptal: „Ale kdo mohl tušit, že žena tvého mistra přišla při útoku o život? Ji Gang je vážně ubožák. Před dvaceti lety přišel o otce, teď však i o ženu a syna. A víš, kdo je za to zodpovědný? Znáš ho líp, než kdokoliv jiný – viníkem je Shen Wei!“
Shen Zechuanovi se zadrhl dech v plicích.
„Shen Wei opustil obrannou linii u řeky Chashi a umožnil tak vstup bianshšským jezdcům. To jejich šavle jí podřízly hrdlo, ale to, co musela snášet před svým posledním výdechem, by přimělo Ji Ganga přát si, aby raději zemřel on sám.“
Ji Lei bez milosti pokračoval dál. „Duanzhou padlo do rukou nepřítele. Tvrdil jsi, že tě zachránil tvůj bratr.“ Eunuch se posadil a prohlížel si hřbet své ruky. „Ji Mu, co? Ji Gang tě vychoval a Ji Mu byl tvůj starší bratr. Jediný syn Ji Ganga, pokračovatel Ji Gangovi krve a potomek klanu Ji. Nicméně kvůli Shen Weiovi a také kvůli tobě je mrtvý. Probodnutý tisíci šípy, mrtvé tělo zapomenuté v propasti. Zneuctěné a pošlapané kopyty bianshských koní. Pokud je Ji Gang stále naživu, zajímalo by mě, co asi cítil, když sbíral tělo vlastního syna.“
Shen Zechuan se prudce zvedl, ale Ji Lei ho snadno zase srazil zpět.
„Shen Wei se spolčil s nepřítelem a zradil svou zemi. To je dluh, který musíš nést. Až dnes budeš prosit o život věz, že bezpočet duchů ze Zhongbo volá pro spravedlnosti. Až dnes v noci usneš, hledej svého mistra a jeho ženu. Možná jsi ještě stále naživou, ale ten život je krutější než smrt. Dokážeš Shen Weiovi odpustit? Jestli mu promineš, zradíš svého mistra a celou jeho rodinu. Ji Gang tě vychoval. Jak jen ho můžeš zneuctít takovým zrádným a nevděčným činem?“
„A vůbec, i kdyby se ti podařilo bídně přežívat, na světě se nenajde jediná duše, která by tě litovala. Tady v Qudu se z tebe stal druhý Shen Wei. Hněv národa neutišíš; nespočet lidí tě nenávidí do morku kostí. O tvé smrti je předem rozhodnuto. Řekni Jeho Veličenstvu pravdu o Shen Weiovi a ulev duši tvého zesnulého mistra.“
Z ničeho nic se zarazil. Shen Zechuan, stále přimáčknutý k dřevěné pryčně, se na něj usmál a jako by jeho smrtelně bledá tvář ještě více zchladla.
„Shen Wei se nespolčil s nepřítelem.“ Každé slovo vyslovil pomalu skrze zaťaté zuby. „Shen Wei by se nikdy nezapletl s nepřítelem!“
Ji Lei zvedl Shen Zechuana z postele a hodil jej proti zdi, z níž se po nárazu začal sypat prach. Úder byl tak silný, že se rozkašlal.
„Existuje tolik možností, jak tě zabít,“ řekl Ji Lei. „Ty nevděčný malý bastarde. Sice se ti podařilo uniknout smrt jeni o vlásek, ale myslíš si, že se dožiješ zítřejšího rána?“ Kopl do dveří cely a vytáhl Shen Zechuana ven do chodby.
„Já nestranně plním své povinnosti a sloužím císařovně vdově, avšak v říši Velkého Zhou je dost těch, kteří si dělají, co chtějí, a to bez následků. Ale vyhovím tvé beznadějné hlouposti. Přeješ si tak moc zemřít? Dobře, je tu někdo, kdo by tě zabít chtěl!“
Městské brány Qusu se široce rozevřely a dovnitř vjela černě obrněná kavalérie. Ji Lei táhl Shen Zechuana po hlavní třídě, aby se s ní přivítal. Brokátová stráž se rozptýlila kolem a hustý dav kolem se rozestoupil, aby uvolnil cestu koním.
Nad hlavami jim kroužil libejský sokol a dunění zbroje Shen Zechuanovi v hrudi. Dusot kopy se blížil. Otevřel oči právě včas, aby spatřil, jak se k němu řítí vůdčí kůň. Když už se zdálo, že to divoké zvíře prorazí cestu i skrze ně, náhle se zastavilo a vzepjalo se na zadních. Dřív, než přední kopyta dopadla zpět na zem, jezdec už seskočil ze sedla.
Ji Lei vystoupil vpřed a zvolal: „Vítej, Xiao…“
Jezdec na Ji Leie ani nepohlédl. Zamířil přímo k Shen Zechuanovi, který sotva stačil pohnout okovy, než ho jezdcova noha zasáhla přímo do hrudi. Úder byl tak silný a rychlý, že ho překvapivý náraz odhodil dozadu. Shen Zechuana široce otevřel ústa a zvracel, dokud nezbyla jen krev.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat