TGCF Kapitola 215: Prosbě je vyhověno, ale příkazy jsou stejné

Feng Xin neměl možnost nad celou věcí dlouho přemýšlet, protože než mohl odpovědět, Jian Lan se ušklíbla: „Zapomeň na to, nemusíš nic říkat. Právě teď jsi stejně jen bezmocný vězeň, takže i kdybys mi tvrdil, že ho uznáš, stejně jsou to jen prázdná slova. Nic neříkej, stejně tomu neuvěřím. I kdybys byl ochotný ho uznat, já možná nebudu chtít!“

Duch plodu se jí svíjel v náručí, vyplazoval na Feng Xina jazyk a chichotal se dospělým hlasem. Jian Lan ho důrazně plácla přes zadek a vynadala mu: „Jak se to pořád šklebíš? Říkala jsem ti, že nemáš utíkat, ale ty mě pořád přivádíš k šílenství!“

Ten ošklivý obličejík se trochu nakrčil, ale nakonec poslechl. Matka s dítětem spěchala ven z paláce Nan Yang, zatímco se za nimi rozléhal Feng Xinův křik: „Jian Lan! Jian Lan!“

Žádná odpověď. Nakonec zůstal ve svém paláci zase jen on sám. Kolena se mu podlomila, padl zpět na podlahu a zadíval se na obrovskou bílou ředkev pokrytou řádkami zubů, která tu zůstala ležet. Dlouhou chvíli na ni zíral a podpíral si hlavu rukou, než mu znova padla na zem. Už neměl ani energii nadávat.

Na střeše paláce Nan Yang si povzdechl i Xie Lian.

Jeho chmurné myšlenky přerušil Hua Cheng: „Gege, vzpomínáš si ještě na tu noc na hoře Yujun, kde se Duch plodu také objevil?“

Xie Lian věděl, že mění téma záměrně. Ale záležitost s Duchem plodu na zmíněné hoře byla také zvláštní, takže spolupracoval. „Vzpomínám si. Když jsem tehdy jel ve svatebním sedanu, použil dětskou říkanku, aby mi napověděl, jak najít Nevěstu ducha Xuan Ji. Zároveň to nenechal slyšet nikoho jiného, bylo to určeno pouze pro mě. Zajímalo by mě, proč.“

„Pravděpodobně to byl pokyn Jun Wua,“ řekl Hua Cheng.

„Pak by odpověď na hádanku byla Jun Wuovým cílem,“ kývl Xie Lian. „Ale důvod, proč se z Ducha plodu stal pod jeho velením divoký duch, to je bohužel otázka pro Královského preceptora.“

„Tak se pojďme zeptat. Mám pro tebe, gege, dobré zprávy. Přízrační motýli už našli místo, kde je držen.“

Xie Lianovi se okamžitě zvedla nálada. „Kde?“

Bylo to v paláci Ling Wen.

Uvnitř i vně tentokrát nebylo vidět žádného z obvyklých spěchajících civilních bohů nesoucích náruče svitků vysokých jak hora. Místo nich tu nově s kamenným výrazem hlídkovala stráž.

Neslyšně se snesli na roh jedné ze střech.

„Královský preceptor je tu zavřený? Hlídá ho Ling Wen?“ zeptal se princ.

„Přesně tak. Ling Wen má na sobě Brokátového nesmrtelného, takže je považována za civilního i bojového boha zároveň.“

Xie Lian chvíli zamyšleně sledoval palác a pak poznamenal: „Tak to bude ošemetné.“

I když se jim Brokátový nesmrtelný nemohl rovnat, stále měl vysokou kultivaci a byl tudíž bystřejší než hlídkující stráže. Kdyby se jen tak lehkovážně vplížili do paláce Ling Wen, Brokátový nesmrtelný by je možná nedokázal porazit, ale rozhodně by je odhalil. A jakmile by se tak stalo, Ling Wen by to pochopitelně věděla také.

Princ poznamenal: „Ling Wen a Jun Wu spolu dokáží vést duchovní komunikaci. Pokud nás objeví ona, objeví nás i Jun Wu. Kdyby na sobě v tu chvíli neměla Brokátového nesmrtelného, nejspíš by nás neodhalila, a v tu chvíli by také byl Brokátový nesmrtelný pouhý kus oblečení, a jako takový by také Jun Wua neupozornil. Musíme tedy vymyslet způsob, jak je od sebe oddělit.“

Hua Cheng se pousmál. „Nemusíme vymýšlet nic zvláštního, dříve nebo později ho bude muset sundat.“

Víc říkat nemusel, Xie Lian porozuměl.

Brokátový nesmrtelný byl bytostí zla s hustou a těžkou aurou. Ling Wen byla sice formálně vypovězena, ale stále byla považována za nebeského úředníka, takže nosit neustále něco takového na sobě nebylo nic dobrého pro její zdraví. Navíc s ním na sobě musela udržovat svou mužskou podobu, což vyčerpávalo její duchovní síly. Nebylo mnoho těch, kteří by to dokázali bez přestávky. Každý den musel nastat okamžik, kdy si roucho sundala, aby si mohla odpočinout.

S Hua Chengem si šeptali svoje plány, když vtom z paláce Ling Wen vyšel černě oděný muž s jednou rukou za zády. Dal vojákům hlídkujícím venku jakési pokyny a pak se vrátil dovnitř a zamířil do boční komnaty. O chvíli později z ní vyšla žena a znovu se vrátila do hlavního sálu.

Tou osobou byla Ling Wen. Když vešla dovnitř, měla na sobě svou mužskou podobu, ale když vyšla, byla už ve své původní. Černé svrchní roucho zmizelo a její kroky byly mnohem méně lehké a energické, než jaké měla jako muž zkušený v bojových uměních.

Skutečně si sundala roucho a Brokátový nesmrtelný se teď nacházel v boční komnatě!

Oba si vyměnili pohledy a Hua Cheng poznamenal: „Teď jsou od sebe odděleni. Gege, máš docela štěstí.“

Xie Lian se nadechl. „To spíš ty máš štěstí.“

Hua Cheng se ušklíbl. „Hlavní sál? Boční komnata?“

Po chvíli přemýšlení se Xie Lian rozhodl: „Půjdeme do boční komnaty. Kdo ví, jaká je situace uvnitř hlavního sálu, protože jestli je Královský preceptor hlídaný hned vedle Ling Wen, pak se nám ji nepodaří obejít. Ale jestli se nám podaří dostat se k Brokátovému nesmrtelnému, možná budeme mít prostor vyjednávat.“

Oba tedy chvíli počkali, využili času, kdy se střídaly stráže, seskočili ze střechy a vyplížili se do boční komnaty. V okamžiku, kdy skočili dovnitř, si Xie Lian otřel studený pot.

Tak či tak, vplížit se do soukromých komnat nebeské úřednice nebylo nic, na co by mohl být hrdý. Když však uviděl, v jakém stavu se ona komnata nachází, jeho nervozita poněkud opadla.

Byla méně honosná než Xie Lianova stará komnata, méně vkusná a vybraná než Mu Qingova a méně uspořádaná než Feng Xinova. Vůbec to nepřipomínalo ženský budoár, takže se princ necítil nijak trapně.

V komnatě nebylo mnoho nábytku, takže bylo obtížné cokoli skrývat. Netrvalo dlouho a Xie Lian našel truhlu. Jakmile ji otevřel, tvář mu potemněla. Ne snad proto, že mu do obličeje v okamžiku odhalení obsahu vrazila temná energie, ale proto, že truhla byla plná úplně stejných černých rouch.

Je to tu znovu!

Bylo to stejné jako minule, kdy se snažili najít skutečného Brokátového nesmrtelného mezi stovkami různých oděvů. Zmatek při hledání té věci byl prakticky noční můrou. Tentokrát toho oblečení nebylo tolik, jen několik desítek, ale každé roucho bylo černé a téměř stejné jako ostatní. Těžko říct, které hledání bylo více depresivní. Navíc byla otázka, jestli se v truhle vůbec Brokátový nesmrtelný nachází.

 Xie Lian cítil, jak mu třeští hlava, a nešťastně se zeptal: „San Langu, co teď dělá Jun Wu? Máme dost času?“

Hua Cheng, který ho celou dobu pozoroval s kamennou tváří, lhostejně odpověděl: „Gege, klid. Máme spoustu času. Jun Wu si nevšiml, že jsi pryč. Momentálně je ve Velké bojové síni a přivedl si k výslechu Mu Qinga. Vypadá to, že to bude nějakou dobu trvat.“

Xie Lian se zarazil. „Mu Qing? On vyslýchá Mu Qinga? Proč?“

„Přízrační motýli nemohou vstoupit do Velké bojové síně, neslyším jasně. Ale víš…“ Hua Cheng na prince pohlédl. „Asi to nebude nic dobrého.“

Xie Lian si vzpomněl, jak se Jun Wu choval k Yin Yuovi, a pocítil úzkost. Ale dělat si starosti teď bylo zbytečné, takže rozhodně pronesl: „Tak si pospíšíme. Dovol mi, abych každé z těch rouch vyzkoušel. San Langu, ty mi dávej rozkazy.“

Pokud Brokátový nesmrtelný nechtěl být odhalen nebo nepotřeboval zabít toho, kdo si ho oblékl, mohl být nošen bez prozrazení. Pokud však někdo přiměl jiného člověka, aby si ho oblékl, a pak dal dotyčnému příkaz, musel se ten člověk příkazu podřídit. Při použití této metody bylo možné Brokátového nesmrtelného odhalit, ale nevýhodou bylo, že to bylo poněkud nebezpečné.

Hua Cheng navrhl: „Nech mě to udělat.“

Xie Lian zavrtěl hlavou. „San Langu, už jsi Brokátového nesmrtelného nosil, ale z nějakého důvodu tě moc neovlivňuje. Možná je neúčinný proti Králům duchů, takže to opravdu mohu udělat jen já.“

Svlékl si svrchní roucho a nechal ho spadnout na zem. Hua Cheng povytáhl obočí, vybral jedno černé roucho v truhle a podal mu je. „Pak tedy tvou nabídku přijmu.“

Xie Lian se rychle oblékl. Naštěstí oděv Ling Wen nebyly nijak odhalující v oblasti ňader ani jinak smyslný – naopak byl velmi konzervativní a slušivý, takže Xie Lian neměl s oblékáním žádné obtíže. Nakonec vzhlédl: „Dobře, teď mi něco poruč.“

Hua Cheng si přidržoval pravačkou loket ruky, s níž si podpíral bradu. Chvíli vážně hleděl na Xie Liana a zdálo se, že přemýšlí. „Pak tedy, gege, můj rozkaz zní…“

Na chvíli se odmlčel a potom se šťastně usmál: „Půjčme si nějaké duchovní síly.“

Princ samozřejmě pochopil, co myslí tím „půjčit si duchovní síly“, a z hlavy se mu málem zakouřilo. Rychle si roucho sundal: „Tohle to není!“

„Ach, to je škoda. Tak tohle to není,“ zopakoval truchlivě Hua Cheng.

Xie Lian si odkašlal. „San Langu, ty… to bys neměl dělat. Musíš být vážnější, nedávej mi takové rozkazy.“

Hua Cheng skromně odpověděl: „Nejsem dost vážný? Tak jaké rozkazy máš na mysli, gege? Můžeš být konkrétnější?“

Tentokrát si princ odkašlal dvakrát a vážně odpověděl: „Tak jako tak po mě nemůžeš chtít, abych si od tebe půjčoval duchovní síly. Všechno ostatní je v pořádku, třeba otočit se v kruhu, dvakrát poskočit nebo něco takového.“

„Všechno ostatní je v pořádku? Dobře, rozumím.“

Poté podal Xie Lianovi další roucho. Princ si je rychle oblékl a znovu se podíval na Hua Chenga, který ho chvíli pozoroval. „Gege…“

O chvíli později se široce usmál. „Nepůjčuj si ode mě duchovní síly.“

Byl tak neopatrný! Jak mu to mohl Hua Cheng udělat?

Xie Lian si spěšně roucho sundal. „Dobře! Tohle to taky není!“

Hua Cheng ho však zastavil. „Počkej gege, kdo říká, že tohle to není? Ještě jsi mi to nedokázal!“

Nařídil mu, aby si od něj nepůjčoval duchovní síly, takže pokud chtěl Xie Lian dokázat, že nemá na sobě Brokátového nesmrtelného, pak by nesměl Hua Chengův příkaz uposlechnout a udělat pravý opak – duchovní síly si od něj „vypůjčit“.

Točili se pořád dokola!

Xie Lian se otřásl, zatímco vážně hleděl na Hua Chenga. „To je… jsi příliš lstivý! To nemůžeš dělat!“

Hua Cheng ho objal kolem ramen. „Gege, proč ne? Neříkal jsi to sám? Kromě věty ‚půjč si ode mě duchovní síly‘ je všechno ostatní v pořádku. Protože se ti první příkaz nelíbil, dal jsem ti úplně opačný, tak jak můžeš říct, že jsem příliš lstivý? Jen jsem tě poslechl.“

Princ nevěděl, co mu na to říct, a tak na něj jen ukázal nataženým prstem. „Ty! Ach, nemůžu nad tebou vyhrát, přestaň si dělat legraci!“

Pak si stoupl na špičky a vtiskl mu rychlý polibek. Přestože věděl, že v okolí nikdo není, stejně se potom rozhlédl, jako by se obával nezvaných pozorovatelů.

Hua Cheng se ani nezachvěl, jen klidně konstatoval: „Velmi dobře. Tímto je ověřeno, že ani tohle roucho to není.“

Xie Lian si černé oblečení sundal. „Tenhle příkaz už taky nevydávej, ano?“

Hua Cheng mu podal třetí roucho a usmál se. „Dobře, dobře. Jak si gege přeješ.“

Princ si žalostně povzdychl a pomyslel si: „Zdá se mi to, nebo je to se San Langem čím dál těžší?“

Stále se obával, že mu bude dávat další žertovné příkazy, ale po dvou dalších si ho přestal dobírat. Ale čím vážnější byl, tím zvláštnější to pro prince bylo.

Po vyzkoušení desítek rouch uvnitř truhly Xie Lian neuposlechl jediný rozkaz.

Copak tu skutečný Brokátový nesmrtelný nebyl? To nebylo možné. Ling Wen ho musela sundat a z celé truhly vyzařovala zlá aura. Musí být tady!

Hua Cheng se opřel o dveře. „Gege, zdá se, že Brokátový nesmrtelný neúčinkuje ani na tebe.“

V čem byl problém?

Obrázek od KashikomShotta

--Předchozí--    -Kapitoly-     --Další--

Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)